Sny

26. dubna 2017 v 20:08 | Jo |  Všichni míříme ke hvězdám
Možná si dnes splníš sny
a snad úplně každý
možná dnes míříš do výšin
a snad až mezi hvězdy
možná víš že tam dojdeš
a snad to víš od boha
jenže to nejde
páč je zatažená
obloha.
 

O lásce

21. března 2017 v 21:31 | Jo |  Poezie (sbírky)
Vzpomínáš?
Kam sahá ti paměť až
rány zabolí
a jizvy na duši
ti sluší.

Vzpomínáš?
Na ty časy
povrchní krásy
ačkoli
svět byl náš
sakra - odoláš?

Zapomnělas?
Už to je nějaký čas...
Možná to nebyl ideál
nic není dokonalé
a vše má své "ale".

Pamatuješ ještě?
No tak...

Kapky peří
a snítka deště.
Jeden z nás snad věřil
že jen odejdem opodál
a pak...

Bez rýmů

31. ledna 2017 v 23:52 | Jo |  Všichni míříme ke hvězdám
Z pírek složená
a křehká jak noc;
ona
v bílém:

Jakoby poprvé
a
jakoby posté
dveře kostela
a přicházejí
první…

Byl den
a
byla noc
byl to sen i bdění
však nic krásnějšího

Podívala se na mě;
nesměle;
doufala
že v kostele budou
na špičkách
tančit…

Přemýšlela
jestli jsem
jejím osudem
jestli vše bylo
předem dáno
a potom řekla

Slzy jí kanuly
od lící
otočila se
a hodila

Jakoby na moment
a
jakoby navždy
podívala se na nebe
a uzřela…
 


Cvak

15. srpna 2016 v 23:17 | El |  Úvahy, zamyšlení
Je lákavé pohrávat si s myšlenkou, že bychom strávili den v těle někoho jiného. Touha objevit něco nového v mysli dalšího člověka, něco, co nejde vyjádřit slovy. Je to jakýsi druh pochopení, kterého nejsme jako lidská rasa schopni, pokud spolu komunikujeme jenom slovy. Protože ta jsou příliš lživá a úzkoprsá.

Ale co když to jde nějak obejít? Co když existuje recept na to, jak se stát někým jiným? Třeba na pár dní, třebas na pár okamžiků. Proniknout do jeho mysli, do jeho pocitů a celkově těla? Návod je vlastně jednoduchý. Člověk se skládá ze svých názorů, z nichž pramení myšlenky, které vytvářejí další názory. Začarovaný kruh. Pro jeho změnu je nutné jej přerušit. A člověk je bytost hodnotící. A tak nastávají situace, kdy lidé hodnotí a tvoří názor, aniž by měli s danou věcí vlastní zkušenosti.

Cvak.

Přepnout alespoň na jeden den knoflík ve své hlavě. Na jeden den se stát nezávazným pozorovatelem, který zkouší. Bez názorů. Ty se vytvoří později. A mnohdy budou odlišné od těch, které se v mysli uhnízdily na začátku.

Na ten jeden den se stát jiným člověkem.

Ale bez toho tlačítka to nejde. Vidíte ho? Máte ho tam, až hodně vzadu, nejspíše ve tmě a pod hromadou smetí. Je to tlačítko, kterým se zapíná otevřená mysl. To prastaré a zakrnělé oko.

Cvak.

Obvody vypojit

29. června 2016 v 23:04 | El |  Próza
Obvody zapojit…
Nahodit pojistky…
Nastartovat motory…
Rozsvítit světla…
Nažhavit topení…
Zapnout ventilaci.
Dorianeeee…!

"Jsi tam vevnitř?"

Probudíš se a otevřeš oči. Probudíš se podruhé a jsi na louce a kolem tebe poletuje lišaj smrtihlav. Probudíš se potřetí a zírá na tebe studená stěna, která si brouká melodii kapajícího kohoutku v koupelně.
Prázdno tě objímá a ty nevíš. Nevíš ani to, co nevíš, všechno je až ve světě za tvou plastovou bublinou. Snažíš se v ní dostat do koupelny, ale šustění sáčku tě informuje, že jsi o něj zakopl.
Padáš a v tom momentě se zastaví čas.

Aktivovat řídící centrum…

Čas se spustí a mozek už začne pracovat a ty už cítíš bolest a dopadneš na zem, která ti zlomyslně všechno vrací. V ten moment ti vrací ty stohy špinavého prádla a zablácených bot, ty divoké noci, které zůstanou jen mezi tebou, podlahou a tamtou.

"Au."

V té chvíli začneš pomalu přemýšlet, co sakra děláš celej život špatně. Co bys měl změnit a o co všechno přicházíš. Jak tady vejráš do podlahy a umíráš. Páč všichni umíráme. Ale co… co… co mám teď dělat?

"co?"
"Co?"
"CO?"

Obvody vypojit!
Nebezpečí zkratu zažehnáno…



Výňatek z lékařské zprávy z 12. dubna 4367: Koupě nového mozku pro pana Doriana Glee nebude nezbytně nutná.

Angel of darkness

9. června 2016 v 20:59 | Jo |  Žž
An angel of nightmare
looking to nowhere
with wings not in the air
a statue on a square.

An angel of pure glass
just behind the line
we cannot pass
nor the moon shine.

An angel with a word
headin' to the sky
fightin' with a sword
'cause he'll never die.

Sněhobílá křídla

1. května 2016 v 22:44 | El |  Poezie (sbírky)
Někdy mám pocit, že stojím na okraji hluboké propasti a jen jeden jediný krůček mě dělí od toho, abych roztáhla svá sněhobílá křídla.

"Stačí krok jediný
a budeš líbat doliny."

Létat tam a létat zpátky,
jak jsem četla v bájných bájích,
kde duhové jemné šátky,
motají se v křídlech mojich.

Jsem víla celá sněhobílá
a barvy opustily můj šat,
leč bílá se mi už znelíbila.
Já nechci býti svůj kat…!

Chci zpět žlutou, modrou a rudou,
chci cítit vítr ve svém peřoví duhovém,
ne být bílou, ledovou zrůdou.
Klidně tančit i v šatu hadrovém!

"Princezno z pohádek a bájí,
červi se z tebe pak nají."

Další články


Kam dál