Leden 2015

Svoboda výběru

31. ledna 2015 v 22:54 | El |  Úvahy, zamyšlení
Každý člověk si může vybrat, co chce, jen si to neuvědomuje. Myslí si, že jej věci okolo spoutávají, ale to se jen spoutává sám, protože na ně nedokáže nebrat ohledy. Naše společnost je čím dál víc svobodnější, máme čím dál víc věcí na výběr. Tak jak je možné, že si nevybíráme? V minulosti tolik možností nebylo, ale lidé dokázali svými přáními a sny pokrýt mnohem větší spektrum... Je to způsobeno právě tou svobodou. Dnešní lidé si neumí vybrat, a proto sahají po tom, co mají všichni. Projevuje se to všude. V oblečení, ve vzdělání, v chování. Nejsou si jistí sami sebou, neumí si vybrat. A co vy? Taky za sebe necháte vybírat masu?

Vybrali jsme se...

29. ledna 2015 v 22:42 | Jo |  Úvahy, zamyšlení
Také se někdy zamýšlíte, proč naše elektronické přístroje vydrží tak málo? Že kupujete nový mobil, nový notebook, nový... každých pár let? I já se nad tím v poslední době několikrát zamýšlel a dospěl jsem v podstatě ke stejnému závěru, jako dospěl dokument, který se mi teď dostal pod ruce:

The Light Bulb Conspiracy

Je ho možno stáhnout jak v anglickém jazyce, tak i ve slovenštině. Možná bude někde k vidění i česky. Je to dokument o plánované malé výdrži věcí a o tom, že formy utrácely celké peníze, aby vyvinuly materiály, které nevydrží. Určitě doporučuji zhlédnout, má jen asi 50 minut a rozhodně to není ztráta času!

Později připravím i komentář, ale teď bych vám jen kazil dojem ze snímku.

Tak se rozhodni

27. ledna 2015 v 22:24 | Jo |  Poezie (sbírky)
Tančila bys se mnou
i kdyby to bylo jen na jedinou noc?
i kdyby ses do mne zamilovala
a potom už mě nikdy neviděla?

Tančila bys se mnou
kdyby to bylo poprvé i naposled?
jeden jediný večer
a tva duše by potom propadla peklu?

Tančila bys se mnou
kdybys měla protančit střevíce?
kdyby ses měla ztančit do bezvědomí
a já bych se ti odvděčil jen jediným polibkem?

Zakázaný život

25. ledna 2015 v 22:01 | Jo |  Úvahy, zamyšlení
Přemýšleli jste někdy nad tím, co vlastně rozhoduje, zdali něco bude žít, nebo to bude jen pouhou věcí či kusem země?
Těla nás všech byla dříve jen hvězdným prachem, avšak nějaký hvězdný prach hvězdným prachem zůstal. Představte si, jak se tento hvězdný prach potuloval mezi hvězdami ve vesmíru, davno přetím, než byl život na Zemi. Tento prach přivábí nějaké slunce a potom pomalu putuje k jeho středu, tím vznikají čím dál tím těžší prvky, až se prach promění v několik atomů železa. Potom je erupcí vystřelen do vesmíru a různými způsoby se dostane na Zemi. Takže tu budeme mít pár gramů železa. Potom přijde člověk. Hle, železo, řekne si. A vezme ho s sebou. Následně doň však třískne kladívkem a rozdělí ho na dvě půlky, jednu - tu čistší - dá do léků a tu druhou dá na výrobu nůžek.
Představte si tu situaci, že ta první část je právě teď ve vás a skutečně žije, kdežto ta druhá půlka je součástí nůžek, jež máte na stole nebo v zásuvce, a řve: "My chceme taky žít!!!"


Zkuste si jen trošku uvědomit, že i vy máte šanci určit, co bude živé a co ne. A to je poměrně velká moc.

Zakázané touhy

24. ledna 2015 v 9:35 | El |  Poezie (sbírky)
Kéž bylo řečeno,
tisíc slz probrečeno
v nekonečnu
pro tvou slečnu.

Tak hlavu vzhůru,
seškrábej kůru,
a vyryj znova
jméno nového boha.

Řvi pak v mém objetí,
nadávej prokletí,
umři a pak neživ
přežij v řeži stěží.

Do snů nech se vést,
všechny cesty splést
jak jen chceš
ty můžeš.

Lež?
Pravda.
Ti důvod zavdá.
Nečekej a běž!

Stačí jen vědět,
kde najdeš dřepět
v nekonečnu
tu pravou slečnu.

Lež.
Nenajdeš.

Zakázané vzpomínání

22. ledna 2015 v 22:31 | Jo |  SSaNM
Padám níž a níž,
padám právě když -
ty ze snů se probouzíš.

Padám dál a dál
asi jako král,
co si hlavu sťal.

Padám, nedýchám,
padám, a nevím kam,
padám sám a sám.

Padám, a nevím proč,
žádám, a nevím oč,
Země, jen dál se toč.

Padám, umírám,
padám, už vím kam,
padám ke vzpomínkám.

Zakázané myšlení

21. ledna 2015 v 22:33 | Jo |  Úvahy, zamyšlení
Ten pán se na mě lehce usmál, chlapče, čím chceš být, až budeš velký, zeptal se. Chci být velký, odvětil jsem mu. Ale ne, čeho chceš dosáhnout, až budeš dospělý, zeptal se znova. Chci být velký, trpělivě jsem mu znova odpověděl. Pán očividně neslyšel, co slyšet chtěl, ale znova se mě už nezeptal. Taky jsem si myslel, že to je dobře, protože se mi znova nechtělo opakovat mou odpověď. Ten pán se však nedal. Zeptal se ještě jednou, máš nějaký sen? Usmál jsem se. Ano, mám sen, chci vědět, jaké to je být nad hvězdama, řekl jsem mu s nadšením. Nad hvězdama, zarazil se. Asi se mě chtěl ještě na něco zeptat, ale nakonec to neudělal, a to byla škoda, protože jsem mu chtěl vyprávět o tom, jak by bylo super, kdybych si mohl stoupnout na hvězdy a skákat z jedné na druhou jako na kameny v říčce. A taky by mi všechny osvětlovaly cestu. A kdyby mě požádal, určitě bych mu z toho místa zamával. Ale on se mě ani nezeptal, ani mě nepožádal. Myslím, že jsem toho pána neměl nikdy moc rád… Ale už se mě zeptal jen, jestli chodím do školy, nebo do školky. To jsem mu jen odvětil, že do školky, ale že už mě za rok čeká škoda a že se tam moc těším, protože bych chtěl být kosmonaut, a to se na to musím prý hodně učit, to mi říkala mamka. Pak jsem mu ještě pověděl, že musím hodně jíst, protože kdybych se nestal kosmonautem, musel bych hodně vyrůst, abych mohl být nad hvězdami.

Dvě ruce

20. ledna 2015 v 17:45 | Jo |  Myšlenky
Muži byly dány dvě ruce. Buď aby za každou držel jednu ženu, nebo aby za obě ruce držel jednu pořádně.

S internetem

18. ledna 2015 v 21:20 | Jo |  Úvahy, zamyšlení
Když už jsem tu něco napsal, nemohl jsem si odpustit, abych něco nepřipsal i k tématu týdne. Navíc když je poněkud zajímavé, obzvláště v dnešní době.

Jak poznat sám sebe?

18. ledna 2015 v 20:54 | Jo |  Úvahy, zamyšlení
Taky si někdy pokládáte zajímavé otázky? Mívám jich na mysli spousty, některé se ku mně dostanou však i ústy jiných lidí. Myslím, že je dobré si potom na chvíli sednou a udělat si na ně svůj vlastní názor. Když mám dobrou náladu, sednu si a sepíši si mé myšlenky. Teď jsem je i logicky vyskládal, a tak jsem si říkal, že bych to zde mohl zveřejnit.
Nejdříve bych se ale měl zaobírat otázkou: co jsem to vlastně já? Protože jestli mám říct, jak poznat sám sebe, musím vědět, co poznávám. Abych věděl, co jsem skutečně "já", měl bych zjistit, čím se liším od ostatních, protože vždy v nás zůstane něco od dalších lidí, co nám není přirozené. A zbude tedy něco, co by se dalo nazvat "mnou"? Protože jestli nic nezbude, tuto otázku nemá smysl klást.