Duben 2015

Chcípni, minulosti!

29. dubna 2015 v 22:24 | El |  Poezie (sbírky)
"Dívko, kdo jsi?" -
"Běž pryč!" -
"Jsi nemožná!" -
"Chcípni…"

Umři ve mně
nežij už dál
zdechni znova
a zemři jak král.

Nedýchej více
zastav svůj tep
zhasni ty svíce
zhebni teď hned.

Líbej se se spánkem
obejmi temnotu
oběs se lankem
a laskej prázdnotu.

Tak skonej už
proměň se v popel
Smrťovi služ -
vaří se kotel.

Zavři oči
chcípni bídně
hrob pak smočím
slzami klidně.

Navždy zesni
a proměň se ve sny.

Far

23. dubna 2015 v 22:35 | Jo |  SSaNM
Far
Far
Like a firefly
or a star
High
High
Like a lie
on the sky
Low
Low
Falls the snow
into a black hole

Smích svobody

18. dubna 2015 v 22:57 | El |  Próza
Stála jsem v prázdném tichu a Duch lesa se na mě díval. Dlouze a vyčítavě. Možná mi měl co vyčítat, ale já byla pevně rozhodnutá stát si za svým. Nejsem zde vetřelcem.
"Les je i náš, tak se vzdej," pronesla jsem směrem k postavě tvořené z poletujícího jehličí a listí. Pevně jsem uchopila mou ohnivou zbraň. Ale spíš jako štít.

Duch lesa se na mě díval dál. Nesouhlasně. Cítila jsem ten nesouhlas i ze všech stromů okolo, prosakoval z půdy pod mýma nohama, šuměl v korunách nad našimi hlavami a ptáci ho vyzpěvovali do vzduchu.
Najednou totiž ticho zmizelo, všichni se proti mně vzbouřili a nebáli se to dát najevo. Hlasitě. Energie a síla lesa se nakupily kolem mě. Duch byl všemi. Cítila jsem jej v každé buňce svého těla, a i když stále mlčel, řekl mi mnoho. Řekl mi víc než kdokoli jiný v mém životě. Vítr mi prohrábl dlouhé bílé vlasy.

Má ruka se zbraní se začala pomalu spouštět. Hluk kolem utichal, jak jsem já tála. Ohnivá puška s tlumeným zvukem klesla na tmavozelený mechový polštář. Listy se zavlnily a Duch lesa se usmál. Smála se i zeleň okolo mě a ticho najednou bylo plné radosti a štěstí. Pohlédla jsem do temnoty v dáli a zhluboka se nadechla.

Jen se směj, nevíš, čeho jsem schopna. Slunce, přišité na obloze krvavými stehy, zanaříkalo. Otočila jsem se a běžela ven z lesa. Ale ne úplná, něco mi chybělo. Má zbraň zůstala ležet před Duchem.
Ve chvíli, kdy vzplála, jsem uslyšela celý les zasténat mé jméno.
Saoirse…?

Bez-citná

11. dubna 2015 v 23:01 | Jo |  SSaNM
Bez slz k pláči.
Bez kapky deště.
Nebe se nemračí,
nechť prší ještě.
Bez slzy touhy.
Bez kapky poezie.
Ten, kdo se plouží,
lásky se nedožije.
Bez kousku duše.
Bez kapky citu.
Jen zemřeš suše.
V igelitu.

Chlapec s klarinetem

11. dubna 2015 v 22:22 | El |  Poezie (sbírky)
A tak tam stál u jabloně
chlapec s klarinetem,
vzduch kolem voněl
brzkým létem.

Prožili jsme roky
v jednom táhlém tónu,
lesy, útesy, zátoky
navštívili jsme spolu.

Však náhle přestal - ticho
uťalo můj slyšný svět,
na chvíli pouhou bylo licho
a nyní už nedokážu bdět.

Okamžik pouhý a život celý
v tu dobu střetly se a minuly.
Stačilo slovo, jen úsměv smělý
a sny a fantazie plynuly.

Krajinou
tvořenou z dechu a miliónu tónů,
tam navždy spočinou -
ten chlapec s klarinetem
a já - dívka s parapletem.


Smůla. Já už jsem blonďatá -
a básnířka proklatá…