Srpen 2015

Oblačná v mracích

23. srpna 2015 v 22:48 | El |  Próza
Jak nenechat mysl pracovat? Ach, na to znám ten nejlepší fígl ze všech! Děvčata, chlapci, muži, ženy i vy ostatní, pohodlně se usaďte, neboť vám nyní povím příběh. Na ten příběh je toho potřeba vskutku málo. Vlastně jen dva lidé a potom ta slavná mezihvězdná síla, která pravděpodobně přišla z Paříže. Tam na západě mají novoty tak nějak dřív…

Všechno začalo nenávistí. Upřímnou a čistou nenávistí jedné dívky k jednomu chlapci. U chlapce to bylo stejné. Neměl dívku vůbec rád a zašlo to tak daleko, že by každý radši zemřeli, než aby toho druhého znovu potkali. Nenávist na ostří nožů - jako mezi dvěma rozzuřenými draky. Kde se vzala? Nikdo neví. Jedno však bylo jasné. Nenávist se dostala do kritického bodu a pak stačilo zazvonění prachového peříčka o zem a ona se rázem přepólovala. Jakékoliv pozvolné změny byly naprosto vyloučené, přitažlivá síla jednala rychle a jediným možným způsobem. Protože hranice je tak tenká, že stačí jen pavoučí škobrtnutí a svět je vzhůru nohama. A stejně jako nenávist mezi dívkou a chlapcem byla silná a oboustranná, byla taková i jejich láska.

Konec? Ano, k němu se již blížíme, ještě jsem vám ho však neřekla. Ten příběh má totiž pokračování… Jakmile jsem byla zamilovaná, několikrát jsem svůj kolotoč štěstí zastavila a zeptala se na jednoduchou a naprosto logickou otázku: Proč zrovna on? A odpověď je vskutku jednoduchá, totiž ona neexistuje. Nemám odpověď na to, proč jsem se do něj zamilovala.

A ať je, nebo není ten pravý, já jsem se vznesla do oblak a hodila mysl za hlavu.


Problém je, že zamilovanost není trvalá... Pak už je potřeba něco víc...