Dost (n)očních můr

20. dubna 2016 v 22:44 | El |  Próza
Jsem tak živá, jako jsem už dlouho nebyla. V hlavě se vylíhne jedna úžasná myšlenka. Je krásnější a kouzelnější a najednou je tak obrovská, že protrhne vrata. Valí se další a najednou jich je pět. Ani nestačím mrknout okem a už jsou jich zde tisíce, krouží kolem a proudí v mých žilách. Ano, tohle mi navrátilo můj život, tohle mě probudilo ze stoletého spánku.

Stojím tady v dešti, který ze mě svými vášnivými polibky smývá špínu a prach a já se konečně cítím zase volná - ach ano, probudila jsem se z toho ošklivého snu v řetězech. Ze snu, kdy mě vše kolem poutalo a já se vlastně nemohla ani hnout. Z nočních můr, jež mi zaslepovaly oči. Celé roky jsem přemýšlela, co s tím dělat a jak to zarazit. Stačilo jediné. Skutečně konat.

A tak jsem to udělala. Všechno, co pro mě bylo dosud známé a naprosto běžné, jsem zabalila do jednoho uzlíčku a ten hodila do řeky. Všechny své zásady, očekávání, plány a stereotypy. Všechny obrazy, na které byly mé oči zvyklé a kterých se bály.

A teď tu stojím uprostřed lesa a nic nemám. Nic. A nikdy jsem se necítila líp, protože to nic poskytuje prostor pro mé myšlenky, které mi vracejí krev do žil. Vracejí mi dech a já ve svém nitru cítím, že teď je možné se odrazit ode dna.

Otočím se za sebe a déšť mi nechá stékat pramínky vlasů do obličeje. Vím, že nočních můr už bylo dost.

"Koukni, koukni na nás, jak jsme živí!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama